Koncentráky a gulagy udržovalo v chodu spousta lidí „zdravého selského rozumu“.

Podstatný je totiž hlavně „vlastní rozum“. A přemýšlení co nejvíc do hloubky. Neutíkat od ní, ani když to je člověku osobně nepříjemné, když se mu o něčem uvažovat nechce až hnusí.

Bylo by skvělé, kdyby stále víc lidí nechtělo být členem žádného stáda – ani -ismu ani anti-ismu, chtělo uvažovat svým vlastním rozumem, neodsuzovalo bez poznání, nestaralo se jen o sebe a své nejbližší… Úměrně s tím by šance vlády dalších totalit klesaly.

Nemyslím si, že názor třeba Lenky Ru v této diskusi byl názor intelektuálky bez mravních základů. Podle mne to byl názor rozumný. Ale Glum+další s tímto názorem nesouhlasili, aniž ho pochopili. Odsoudili ho jen jako názor „nezdravý“….?

Já také. Všem totalitám i masakrům 20. století připravovali cestu právě oni, rádoby „moudří“. Ať už relativisací všeho, bojem proti tradičním hodnotám či přímým opěvováním příslušných komunismů, socialismů nacionálních i jiných, anarchismů a podobně. A pak se hoši velmi divili, když některé z nich mlýny revolucí semlely.

A dnes? Levicový antiamerikanismus a antisemitismus (kterému se antisemitismus neříká), multikulturalismus a z něho plynoucí přeměna Evropy na Eurábii, boj proti radarům a jiné boje za „mír“, bláboly o „zlé globalisaci“, o diskriminaci kdekoho a kdečeho, o globálním oteplování a tak podobně a tak dále…

Přicházející totalitní společnost absolutní kontroly a regulace vidí každý, komu zůstal zdravý rozum. Což však je bohužel případ nemnohých „intelektuálů“.

Franzi koukám, že Vás Ivo také nutí psát netypicky dlouhé reakce:).

Tak si myslíte, že snaha o vysvětlení může znamenat snahu o vyvinění. Pregnantně to říkáte ve větě o spartakiádním vrahovi – co se dělo v hlavě toho chlapce, je pro vás irelevantní. Vás zajímá jednoznačná aplikace morálních zásad.

Já si myslím, že morálka a poznání musí jít ruku v ruce. Morálka bez poznání vede ke stejným hrůzám jako poznání bez morálky. Jednou provždy platné jednoduché zásady prostě jako návod neobstojí. Dokonce ani pro vás osobně ne – záleží totiž jen na tom, do jak složité životní situace se dostanete.

A už dost 🙂

Odvrátit zrak od „nepochopitelné“ hrůzy a mlčet není ta pravá reakce. Rozebírání tohoto tématu je obdoba „rozebírání“ holokaustu, viz třeba Angelin článek. Nevyhnutelné reakce: vcítění (to je to vaše mlčení), vysvětlení (to je výše započatá analýza), jednání (záchrana, další životní osudy dítěte, nalezení a soud s viníky, prevence..).

Jenom vcítění člověku nemůže stačit, myšlení každému stejně běží. Pokud debata nesklouzne do povrchnosti či fanatismu, může účastníky posunout blíž k poznání skutečnosti. Po procítění šoku a po provedení záchranných akcí je proto diskuse potřebná. Je to „sebereflexe společnosti“.