Film do ní mně pro jistotu vždycky založil sám, abych ho nezkazil. Naexponovaný film jsme spolu potom v koupelně vyvolávali a dělali černobílé fotky. Jedno však vím naprosto jistě. Ač dítě školou povinné teprve prvním rokem, na ovládání svého prvního foťáku jsem žádný návod nepotřeboval.
Když jsem si jako středoškolák našetřil na první pravou zrcadlovku značky Exakta, krátký návod jsem přelouskal za chvilku, a při vlastním fotografování jsem ho nikdy nepotřeboval. Ovládání bylo jednoduché. Samostatným expozimetrem se změřila intenzita světla, a podle citlivosti vloženého filmu a typu snímku se nastavila ta správná kombinace času závěrky a clony objektivu. Zaostřovalo se pochopitelně ručně.
Zcela jiná situace nastala, když jsem si na sklonku minulého desetiletí koupil první digitální fotoaparát. Návod měl kolem padesáti stran. Přesto i u tohoto z dnešního pohledu prahistorického elektronického zařízení bylo již tolik vestavěných i volitelných funkcí (automatická expozice, automatické ostření, různé režimy blesku atd.), že jsem pro jistotu začal občas nosit návod sebou.
Návod na ovládání dalšího digitálního fotoaparátu, který jsem si koupil asi před čtyřmi lety, měl již 105 stran, a stal se nezbytnou součástí mé fotovýbavy.
Ten poslední digitální fotoaparát, jehož jsem se stal v minulých dnech majitelem byl opět levnější, menší a ještě lehčí než ten minulý, zato podstatně výkonnější a doslova „narvaný“ nejrůznějšími funkcemi. V originálním balení byl nejtěžším předmětem návod k použití o rozsahu 175 stran. Jsem si naprosto jistý, že než si s tímhle fotoaparátem porozumím v jemných detailech jeho nepřeberných možností, už bude zase zastaralý. Bez návodu k použití abych se prostě bál vyjít na fotografickou vycházku!
Měl jsem jen jednou v životě to štěstí, že jsem mohl pozorovat Na Kampě mistra Sudka při práci s jeho staromódně vypadající ohromnou kamerou na fotografické desky, s černým hadrem, který si přehazoval přes kameru i přes hlavu, aby si mohl prohlédnout obraz na matnici. Žádný návod, ani expozimetr nepotřeboval. Když exponoval, sejmul na dobu zcela neurčitou krytku z objektivu. Fascinující zážitek!
Závěr je jednoznačný a pro mne smutný. Fotografovat, navíc bez návodu, se s digitální technikou už prostě asi nikdy nenaučím a vrátit se zpět k Exaktě – to už prostě nejde. Škoda pro mne.