Po revoluci jsem platil jedinou pokutu, a to za rychlou jízdu. Bylo to u nás a v době, kdy bodový systém ještě nespatřil světlo světa.
Ta pokuta je natolik kuriosní, že stojí za to Vám ji vyprávět. To bylo v květnu 1999, tedy v době, kdy ještě s plnou parádou fungovala na hranicích jak pasová, tak celní kontrola. Vyjel jsem velmi časně ráno z Prahy do Mnichova, kde jsem měl být v devět hodin ráno na jednání. V půl šesté ráno sjíždím s kopce k hraničnímu přechodu Folmava, vyhazuji rychlost a dojíždím setrvačností ke kontrolní buňce. Nikde ani noha. „Je to perfektní, tady neztratím ani minutu“, letmo si pomyslím.
„Pasová kontrola! Pane řidiči, ještě bych chtěl vidět technický a řidičský průkaz“, říká policista. Byl jsem na to zvyklý, protože jak na české, tak na německé straně často „lustrovali“ mé auto německé výroby v počítači, a tak netuším nic zlého. „Pane řidiči, na čtyřicítce, která tady je, jsme Vám naměřili rychlost 54 km/hod“. Jako každý šofér si soustavně „pěstuji“ cit pro nebezpečné situace – „Tak tohle snad ani nemůže být pravda, kde proboha zůstal zdravý rozum?“ říkám si. Ale pospíchal jsem do Mnichova a pokutu bez odmlouvání zaplatil. Druhy den jsem se vracel přes stejný přechod a celníkovi, který kontroloval moje auto jsem se svěřil, jak jsem zde včera dopadl. Celník se rozesmál, a povídá mně, „Vážený pane, ti jsou teď tady každý den. V šest už mají vyděláno, a pak je celý den klid“.
A nyní druhá příhoda. Ta se stala osobě mně blízké, které důvěřuji, protože nemá sebemenší důvod si něco vymýšlet. Je z letošního roku, a když jsem ji slyšel, rozpálil jsem se do běla, protože klidně se mohla stát nejen mně, ale komukoliv z Vás. V uzavřené obci (okresním městě ležícím na soutoku Vltavy a Labe) jela osoba mně blízká po městském okruhu rychlostí 54 km/hod. Tato rychlost byla otaxována třemi body a dvěma tisící pěti sty Kč. Přejela totiž touto rychlostí nechráněný přejezd – podnikovou železniční vlečku, kterou měla překonat rychlostí 30 km/hod. Tedy pro představu – silnici kříží koleje, které vedou do uzavřených podnikových vrat. Měření rychlosti neprovádí městská policie, ale soukromá společnost, která má z vybraných pokut „tučnej vejvar“.
Tak i tady nemá cenu o zdravém rozumu vůbec mluvit. Doufám proto, že zbytky zdravého rozumu budou mít alespoň naši zákonodárci a definitivně dají možnost měřit rychlost pouze a pouze státní policii.