Musím se proto vrátit o mnoho let zpátky. Jako „záklaďák“ jsem narukoval k jednomu bojovému útvaru. Protože dnešní mladí muži jsou zbaveni výkonu základní vojenské služby, tak dodám pár drobností.
Po důkladném ostříhání (skoro dohola) jsme se odebrali do výstrojního skladu „nafasovat“ vše, co nás na dva roky odlišilo od civilů. Černé kanady, bílé onuce (to byly hadry, které se složily tak, aby se mohly nosit v kanadách místo ponožek), a všechno to ostatní už bylo zelené. Našimi spodními kalhotkami byly velké zelené trenýrky jednotných rozměrů, našim nočním prádlem byla apartní zelená noční košile jednotných rozměrů atd. atd.
Jaké však nosili spodní prádlo důstojníci neboli „lampasáci“ mně však nikdy nezajímalo, spíše jsem přemýšlel o tom, jaké barvy spodní prádlo asi nosí „vojandy“, které u útvaru také sloužily.
Všechny tyhle vzpomínky se mně vynořily minulý týden, když se provalila aféra s černými fondy na generálním štábu AČR. Malotraktory, drahé zájezdy, exklusivní lyžařská výstroj pro vyvolené generály a vysoké důstojníky, to vše mně nechalo úplně chladným, ale „generálské“ spoďáry na míru za sedm set, to vyprovokovalo moji fantazii.
Jak asi vypadaly? Jakou měly barvu? To asi to nebyly takové módní „bombarďáky“ těsně nad kolena, kterými nás vystrojil socialistický erár. Měly snad spodní lem s kraječkou nebo bez kraječky? Nechávali si vyvolení generálové či důstojníci na míru ušít levou nebo pravou nohavičku širší? Kdo jim asi tak bral míru? Nespolupracoval na módním návrhu sám veliký Versage?
Na nic z toho jsem nedostal pořádnou odpověď. Hledal jsem jakékoliv informace na armádním webu, nebo alespoň fotku, abych ukojil svoji fantazii, taky jsem nic nenašel.
Lépe než Hamlet to říci nedovedu :“je cosi shnilého v říši dánské“. Ta je naštěstí tak daleko, že nás Čechů, natož jedinců z těch nejvyšších armádních kruhů se to ale vůbec netýká.