Vracíme se z výletu k monumentální přehradě Hoover Dam, zásobárně pitné vody pro Las Vegas, která byla v minulém století prohlášena za jeden z divů světa. Pomalu se začíná stmívat. Asi 20 km před Las Vegas vidím jak na jednom z nesčetných kasin svítí přitažlivý nápis „Dnes speciální akce, můžete sníst co chcete, za pouhých 3,99 dolaru“. Kdo by takové dumpingové ceně odolal!
Pokud se chcete v kterémkoliv kasinu dostat k inzerovanému bufetu, musíte ho najít. Není to tak jednoduché. Vaše cesta se bude podobat procházce bludištěm, a povede kolem nesčetných pokušení ve formě „jednorukých banditů“, stolů s ruletou, pokerem apod. Pokud odoláte, máte velkou šanci se opravdu za inzerovanou směšnou cenu nadstandardně najíst. Bufet tak o velikosti obrovské tělocvičny nabízel kromě humrů snad všechno. Předkrmy, polévky studené i teplé, zeleninové i ovocné saláty, studenou i teplou kuchyni, steaky, T-bone steaky, prostě nadbytek všeho v každém směru. V ceně jsou i veškeré nealko nápoje, moučníky, zmrzlina, káva. Alkoholické nápoje se platí zvlášť.
Moje žena, která váží i ze zimním kabátem asi tak 50 kg, si na talířek nabrala svojí obvyklou dětskou porci, trochu zeleniny a kuřecí stehýnko. A se zájmem pozorovala americkou rodinku u vedlejšího stolu. Otec rodiny byl chrabré postavy, tak 150kg plus, jeho žena, která se o něj pečlivě starala, tak kolem 110 kg, dvě děti rovněž s nadstandardní hmotností doplňovaly rodinnou sešlost. Tu mamuška přiběhla s talířem kuřátek, tu pečených žebírek, a pořád dokola. Otec rodiny jedl příborem, který mu viditelně překážel, ale jinak konzumoval vše, co mu ženuška přinesla velmi statečně.
Kolem hostů v bufetu začala procházet servírka, zastavila se u každého stolu, asi chtěla vědět, jestli něco nepotřebujeme, pomyslel jsem si. Když odešla od stolu výše zmíněné rodinky, ženuška vyběhla k teplému úseku jako když střelí. Vrátila se s dokonale navršeným talířem plným steaků. Otec rodiny odložil příbor, a steaky do sebe prostě zasouval příborem králů, tedy rukama. Nevěděl jsem co se děje. Jeho ženuška však doběhla mezitím už s druhým talířem. Po chvíli se dostala servírka i k našemu stolu „Velice se omlouvám, ale během dvaceti minut budeme zavírat teplý úsek, prosím obslužte se“ znělo její sdělení. Moje žena nedojedla a pravila:“Právě jsem pochopila, proč Američani nemohou být hubení“.
Vraceli jsem se zpátky do Evropy, byli jsme někde nad Atlantikem, na půli cesty mezi Amerikou a Evropou, když jsem se své ženy zeptal:“Tak jaký byl tvůj největší zážitek z Ameriky?“ Čekal jsem odpověď ve stylu:“jak jsme lezli 7 hodin zpět nahoru od řeky Coloredo v Grand Canyonu National Park a plivali prach a krev nebo jak jsme odháněli černého medvěda v Yosemiti NP od našeho auta. Nic z toho. „Víš, asi ten Američan, který zasouval do svého nitra steaky holýma rukama“ zněla její odpověď. Asi s ní do Ameriky už nikdy nepojedu!