Dva dny jsem sledoval tu českou tragikomedii volby prezidenta ze Španělského sálu v podání našich zákonodárců, tedy senátorů a poslanců na straně jedné. Na druhé straně jsem dva dny doslova obdivoval mnohahodinový výkon pana Václava Moravce ve studiu, i paní Alice Machálkové a Jakuba Železného „na place“. Domnívám se, že odvedli skutečně profesionální výkon s maximální snahou po nadstranické objektivitě a významně přispěli k tomu, že se na volbu vůbec dalo koukat.
Po neúspěšném třetím kole první volby jsem však nemohl věřit svým uším, když rozčilený pan premiér Topolánek vytknul médiu veřejné služby jeho neobjektivitu asi v tom podtextu, že televizní komentátoři jsou vinni tím, že V.K. nebyl zvolen prezidentem. Pan premiér musel být podle mého názoru buď na nějaké jiné volbě, nebo sledovat jinou televizi, než ČT.
Je docela možná i třetí možnost, že moje čivy jsou po té velkolepé ukázce české malosti v tak zuboženém stavu, že už nedokážou rozlišit, co je a co už není objektivní zpravodajství.
V pátek 15. února jsem pozván ke kamarádovi na zabíjačku. Z hlediska čuníka je to hra s velmi smutným koncem. Já však na tuhle tragedii, na rozdíl od onoho představení, které bude probíhat ten samý den znovu v televizi, se už moc těším. Doufám, že na té zabíjačce se i moje čivy dokonale zregenerují.
Českou malost, tu ale vylepšit prostě nejde.