Asi bych začal tím, co nám všechny minulé vlády na D1 slibovaly – významná vylepšení bezpečnosti provozu – tedy např. tři pruhy po celé délce do Brna, dokonalý informační systém, nepřetržitý policejní dohled, záchranný systém pro krizové situace, to vše zůstalo dle mého názoru jen na papíře.
Snad jen k některý problémům.
1) Dodržování dopravních předpisů.
Možná bych měl spíš mluvit o nedodržování rychlosti, bezpečné vzdálenosti, používání mlhových světel, přejíždění plných čar. Několik poznámek. Dnes jsou místa na D1, ve kterých jsou naznačeny stoupací pruhy, možná nebezpečnější než místa bez nich. Často jsem viděl i se mně stalo, že kamion ve stoupacím pruhu „bez varování“ tedy bez blinkru vyrazil do prostředního pruhu čára nečára, protože ho kamion před ním brzdil. Už by bylo dle mého názoru na čase stoupací pruhy zrušit. Poznámku k rychlosti – na trase dálnice v SRN Holledau- Regensburg je v obou směrech na několika místech omezena rychlost na 120 km/hod. Jen zřídka tam někde není umístěn radar, opravdu jen zřídka. A ještě jednu poznámku z USA, máme-li mít právě Spojené státy za vzor v hustotě a řízení automobilové dopravy. Už jsem o tom dříve psal. Rychlost je na dálnicích prakticky všude omezena, a všude je kontrolována ze země i ze vzduchu. Tolik policajtů, jako jsem viděl v USA na silnicích za svého několikaměsíčního pobytu jsem u nás neviděl za celý život. Taky Amerikáni se v absolutní většině omezení rychlosti bezpodmínečně podřizují. Nerad, ale po pravdě musím citovat svojí ženu, která část mého pobytu v USA trávila se mnou :“Jó, kdybys jezdil tak opatrně jako v Americe“ – a těžko jí mohu vymluvit, že by na mně řada našich řidičů troubila, blikala, ukazovala si na hlavu atd. atd.
2) Hustota provozu
Stejně jako v Praze, tak na D1 se dnes již nedá hovořit o čase mimo špičku. Na D1 je vlastně špička, snad vyjma zimních pozdních nočních i ranních hodin, pořád. Dříve, a tím myslím ohlédnutí pouhých 5 až 6 let zpět, v časném ranním čase, tedy mezi pátou a šestou hodinou ranní, byl provoz z Prahy skutečně ve srovnání s tím dnešním, mizivý. K tomuto stavu přispěly tou nejvýznamnější měrou kamiony. Jejich množství neúměrně narostlo, a po vstupu do Schengenu letos znovu významně vzroste. To vede v běžném provozu na místech, kde jsou jen dva pruhy, a jeden kamion začne v levém pruhu předjíždět, nebo se spíše o předjetí pokouší, ke vzniku krizových situací. (Např. na dálnici Drážďany-Berlín) je cca již 80 km před Berlínem pevnými značkami zákaz předjíždění pro kamiony (Tato dálnice po rekonstrukci je navíc podstatně širší než D1). Na dálnicích k Mnichovu je zaveden informační systém, který podle hustoty provozu předjíždění kamionů povoluje nebo zakazuje. U nás jsme jenom ve fázi diskusí, zda na dálnicích předjíždění kamionů zakázat či nezakázat. Na to není třeba žádný nový zákon, stačí používat hlavu a mít k dispozici moderní informační nebo regulační systém. V Česku se bohužel nedaří ani na D1, a regulace kamionové dopravy, resp. počtu kamionů by byla přinejmenším žádoucí, protože situace se bude jenom a jenom zhoršovat.
3) TMC.
Ve svém autě mám navigační systém s funkcí TMC. „Traffic message channel“ je systém, který průběžně např. vyhodnocuje informace o dopravní zátěži jednotlivých sledovaných úseků ( měří rychlost a četnost průjezdů, takže je schopen např. vyhodnotit neprůjezdnost vozovky, je do něj možné vkládat informace o dopravních nehodách. Pokud se nemýlím, ten je u nás ve stádiu pilotního projektu pouze v Praze. Když jedu do SRN, tak se systém aktivuje již někde za Plzní, a na mapě vidím místa s velkou dopravní zátěží, nebo místa, kde doprava stojí, a systém sám navrhuje náhradní trasu. Čidla tohoto systému jsou v SRN např. montována na mostní konstrukce apod. U nás se nabízí využít pro tento systém např. mýtní brány, ale vše strašně dlouho trvá. Minimálně na D1 už měl být v provozu, i vzhledem k silnému tranzitnímu provozu. Zprávy o dopravní situaci na D1 jsou navíc stále vysílány pouze v češtině. Asi předpokládáme, že každý cizinec, který tudy projíždí, se naučí česky.
4) Dohled nad provozem a krizové situace.
Dneska jsou na D1 poměrně často vidět auta Celní správy, která mají za úkol kontrolovat, zda kamiony jsou vybaveny komunikační jednotkou s mýtním systémem. Policie je vidět, ale vlastně jen u vyšetřování dopravních nehod. Osobně jsem zažil na D1 jen jednu opravdu krizovou situaci. To bylo v únoru roku 2000 nebo 2001, když jsme se se synem vraceli se servisu v Ostravě. Na 53. kilometru jsme tehdy „zamrzli“ na zledovatělé D1 na celkem čtrnáct hodin. Tehdy se v praxi ukázala absolutní nepřipravenost všech orgánů státní správy lidem pomoci. Nikdo nebyl schopen pomoci ani rodinám s dětmi, přinést horký čaj, nebo pokrývku. Už jsem se zmínil, že sebou vždy beru na cestu po D1 spacák, možná se někdo usměje, ale tehdy jsme ho roztáhli a přečkali pod ním mrazivou noc, a nebylo nám vůbec do zpěvu.
Závěr
Co tím vším vlastně chtěl básník říci. Jen to, že když se vrátím po použití „služeb“ D1 živ a zdráv domů, přičemž na spotřebovaném čase nezáleží, jsem šťasten. Protože slibům o tom, že budoucnost D1 je nutno vidět jen v růžových barvách, už prostě nevěřím. Naší státní správou, bez ohledu na to, kdo je zrovna u vesla, tou neotřese nic. Až se stane příště na D1 zase nějaká vážná dopravní nehoda, nasype všem řidičům písek slibů do očí. To přeci nic nestojí.
A jede se dál.