Snad dvacet let jsem kromě sardinek žádnou konzervu nekonzumoval, a tak jsem byl při výběru konzerv naprosto bezradný. Hledal jsem tradiční čínské konzervy se značkou Ma Ling, které jsem si ještě jako solidní výrobek pamatoval, ale marně.
Tak po dlouhém obcházení regálů jsem se rozhodl pro vepřovou konservu Selika s označením "Novinka" a s lákavým vyobrazením kusu masa na etiketě. To jsem ale vůbec neměl dělat. Obsahem totiž není vyobrazený kus flákoty, ale jakási velmi mastná drť nevalné chuti, která navíc po ohřátí odpudivě páchne.
Při konzumování suchých brambor jsem se slzou v oku vzpomínal na vojenské vepřové konzervy z „kádéčka“ – tedy tzv. krmné dávky, které jsme jako záklaďáci v minulém století fasovali. V nich totiž byly i špalíčky vepřového masa.
Nechtěl jsem se smířit s tím, že je dnes možné něco takového nejen vyrábět, ale i dodávat do maloobchodní sítě a současně i nějakým vhodným způsobem varovat ostatní. Obrátil jsem se proto s námětem na časopis TEST.
Odpověď byla následující:
Vážený pane, srdečně zdravím. Budeme-li na tom finančně dobře (analýzy platíme), necháme udělat test konzerv. Děkujeme za námět.
Ida Rozová
Občanské sdružení spotřebitelů TEST, časopis TEST
Snad se tedy někdy v budoucnu dozvíme, jak to s kvalitou konzerv na našem trhu je. Jedno vím však stoprocentně už dnes. Příští turistickou dovolenou budu trávit jako vegetarián.