Musím dodat, že slovy „molodoj i perspektívnyj“ jsme častovali v minulém režimu v našem kolektivu kolegy, kteří byli vybaveni všemi vlastnostmi pro aktivní „řitní alpinismus“. Tedy kolegy, kteří byli ochotni pro svou kariéru, pro úsměv vedoucího, udělat cokoliv. Jak se ale ukázalo, jsou tyto vlastnosti potřebné v jakémkoliv režimu.
Pokud se člověk pohybuje v jakémkoliv prostředí, počínaje vesnickou hospodou, a konče třeba vytapetovanou ředitelskou pracovnou, tak respekt obvykle mají ti, kteří než něco řeknou, umějí bedlivě okolí naslouchat. Tak přesně tuto vlastnost jsem u výše jmenovaného neobjevil ani náhodou. V prostředí vesnických lidí doslova tančil s elegancí slona v porcelánu, protože ani s vesnickou mentalitou (a to nemyslím v žádném případě pejorativně), ani s jejich každodenními problémy se asi nikdy předtím nesetkal. A na lidi této sociální skupiny, kteří v dnešních ekonomických podmínkách musí ve velké většině doslova bojovat o přežití, tak na ně nějaká ministerská pověření a argumenty pro výstavbu amerického radaru, kterými je navíc pan Klvaňa „mlátil“ po hlavě, prostě neplatí.
Takže jsem na rozpacích. Vláda, která je bezvýhradně pro výstavbu, vybrala pana Klvaňu jako svého hvězdného radarového mediálního pověřence. Jemu se však povedlo to, co se v rámci české lhostejnosti povedlo jen málokomu. Svojí neskutečnou arogancí dokázal zaktivizovat většinu lidí i starostů z celého regiónu proti výstavbě amerického radaru.
Osobně proto považuji pana Klvaňu za první, a to velmi viditelnou prohru této arogantní a místy i velmi obhroublé a sprosté vlády.