Reklama
 
Blog | Jaroslav Štverák

Když se to umí, je život brnkačka.

Blížil se konec týdne, a tak jsme se vypravil na nákup do jednoho pražského supermarketu.  Ještě pivo, říkám si, a tak mířím s vozíkem  do příslušné části obrovského obchodu.  Po levé straně uličky jsou nasázeny bedničky s nejrůznějšími druhy zlatavého moku, po pravé straně džusy, tekuté ovoce, ovocné šťávy, pes aby se v tom vyznal. 

Nakládám pivo, když vedle mne zastavuje rodinka našich opálených spoluobčanů. Tatíček, mamička a tři děti předškolního věku. Tatík nakládá láhve piva do vozíku a mamička zamíří  k regálu s ovocnými produkty.

Bere z regálu tři malé lahvičky  s nějakou šťávou a klade nikoliv do vozíku, nýbrž  je otevírá a dává dětem do ruky.  Děti pijí jak o život, jako by se právě vrátily ze zájezdu na Saharu. Než tatík narovná pivo do vozíku, lahvičky jsou prázdné. Mamička je pořádná, bere dětem prázdné obaly a hází je pod regál.  

A tak končím svoji glosu stejnými slovy, kterými jsem ji nadepsal.

Reklama

Když se to umí, je život brnkačka.