Nakládám pivo, když vedle mne zastavuje rodinka našich opálených spoluobčanů. Tatíček, mamička a tři děti předškolního věku. Tatík nakládá láhve piva do vozíku a mamička zamíří k regálu s ovocnými produkty.
Bere z regálu tři malé lahvičky s nějakou šťávou a klade nikoliv do vozíku, nýbrž je otevírá a dává dětem do ruky. Děti pijí jak o život, jako by se právě vrátily ze zájezdu na Saharu. Než tatík narovná pivo do vozíku, lahvičky jsou prázdné. Mamička je pořádná, bere dětem prázdné obaly a hází je pod regál.
A tak končím svoji glosu stejnými slovy, kterými jsem ji nadepsal.
Když se to umí, je život brnkačka.