Vlastně musím říci, že kromě letadel, kterými mne dovezla do Londýna a zpět jsem neměl s leteckou společností jakýkoliv osobní styk. Letenky jsem jako obvykle objednal a zaplatil prostřednictvím Internetu. Jak jsem již uvedl, den předem jsem si vytiskl „boarding pass“ na cestu do Londýna i na cestu zpět na své tiskárně.
Na ruzyňském letišti na pasové kontrole nikoho nezajímal ani můj OP ani moje internetová palubní vstupenka. Čeští policajti jsou patrně vybaveni nadpřirozeným citem, který jim umožňuje pouhým pohledem oddělit zrno od plev. Byl jsem bohudík zařazen do „zrn“. Vstup na anglickou půdu nebyl o nic komplikovanější než jindy. Po příletu „immigration officer“ jen projel můj OP čtečkou, a po dotazu odkud jsem přijel a kam směřuji jsem okamžitě pokračoval dál do celního prostoru.
Odlet byl však mnohem a komplikovanější. U přepážek na „check-in“ byly neskutečné fronty, a v ten okamžik jsem začal velebit své rozhodnutí registrovat se prostřednictvím Internetu. Již na první kontrole, a byly celkem tři, si úředník ode mne vyžádal jak OP, tak internetový „boarding pass“, ze kterého sejmul čárový kód. Na displeji se rozsvítilo zelené světlo, zkontroloval ještě zda souhlasí jméno na OP se jménem, které se mu objevilo na obrazovce, a pustil mne k další kontrole. Po půlhodině pomalého postupování ve frontě jsem se k ní konečně dostal. Ta byla na rozdíl od pražského letiště již před vstupem do uzavřeného prostoru letiště a skládala se ze standardní rentgenové kontroly zavazadla a průchodu kontrolním rámem. Na ní navazovala separátní rentgenová kontrola sejmuté obuvi.
Letecká bezpečnost a Internet jde určitě dohromady, na letišti v Londýně!