V jedné z těch bezejmenných vesnic běžel po chodníku po levé straně silnice tak šestiletý kluk. Ten mně určitě vběhne do silnice! Jeho počínání však bylo rychlejší i než má myšlenka. Zaskřípaly brzdy. Jel jsem pomalu, a tak jsem zastavil včas. Oba jsme prostě měli štestí.
Ale kluk jako by se nechumelilo běžel dál. Vyběhl jsem z auta za ním. Po pár metrech jsem ho dohonil. „Čípak jseš“, pravil jsem s nepříjemně znějícím hlasem a rukou připravenou ho "vychovávat". Byl jsem v šoku, snad se mně i ty ruce třásly. „No přeci tatínkův“ zněla jeho odpověď.
Ruka klesla a oči se mně zamžily. I takový může být předvánoční čas.