Pokusím se velmi stručně ohlédnout za tím, v čem podle mého názoru polistopadoví prezidenti splnili či nesplnili své předprezidentské sliby, zda v kritických chvílích se řídili bezvýhradně ústavou a jak naplnili i moje očekávání na domácí i zahraniční politické scéně.
Prezident Havel. Určitě významně pomohl hlavně svými předlistopadovými a nakonec i polistopadovými kontakty k rychlému uznání ČR na mezinárodní scéně. Na domácí scéně ale podle mého názoru doslova pohořel. V kritických chvílích se řídil hlavně radami svých poradců a přátel z disentu a nikoli ústavou (např. jmenování Tošovského úřednické vlády). Jeho nešťastný zásah do ekonomiky spojený s obrovským angažmá v zastavení zbrojní výroby v bývalé ČSFR (postihlo hlavně Slovensko, a kdykoliv dnes na Slovensko přijedu, tak tato záležitost není vůbec zapomenutá) a posléze jeho výrok o „humanitárním bombardování Bělehradu“ jsou pro mne dodnes naprosto nepochopitelné a šokující. Jednou větou, pan Havel moje očekávání nadstranického a moudrého prezidenta nenaplnil.
Prezident Klaus. Myslím si, že velmi dobře reprezentuje ČR v Evropě, ale bohužel jen do chvíle, než promluví. Ve svých projevech nerespektuje jako čelný představitel země vůli občanů, vyjádřenou ve výsledcích referenda k přistoupení k EU. Svojí osobní a neustále opakovanou kritikou prakticky všeho, co se v EU děje významně přispěl k tomu, že naše republika je dnes v očích mnohých Západoevropanů vnímána jako euroskeptický skanzen. Na domácí scéně se v prezidentské funkci nedokázal oprostit od titulu „čestný předseda ODS“, což se projevilo zejména „lavírováním“ na hraně ústavy po posledních parlamentních volbách. Jeho současné tažení proti klimatologům, kteří jsou toho názoru, že lidská činnost významně přispívá ke změnám zemského klimatu je dle mého názoru typická Klausovská křeč. Do takového klání by se politik navíc prezident, bez hlubokých přírodovědeckých znalostí, snad ani neměl pouštět. Jednou větou, ani pan Klaus moje očekávání nadstranického, proevropského a aktivního, nikoli aktivistického prezidenta nenaplnil.
A tak si kladu otázku, zda vůbec naše prťavá republika prezidenta potřebuje, jaké by měl mít pravomoci, jak by měl být volen a na jak dlouho. Sice vše co napíši dále by vyžadovalo změnu ústavy, ale proč ne.
Tak za prvé. Pokud prezidenta vůbec potřebujeme, tak pouze na potřásání rukama a na kladení věnců. Více pravomocí bych už bych žádnému příštímu prezidentovi nesvěřil.
Za druhé. Měl by být volen přímo, nikoli komplotem poslanců jako posledně, kdy byl pan Klaus zvolen v x-tém kole díky hlasům komunistů.
Za třetí. Měl by být volen pouze na jedno funkční období s tím, že by nemohl kandidovat v období bezprostředně následujícím.
A za čtvrté. Osmnáct let po listopadu mně přesvědčilo o tom, že my vlastně žádného prezidenta ani nepotřebujeme. Třást rukama a klást věnce, to umí bezvadně kde kdo. O penězích, které nás prezidentský úřad stojí, ani nemluvě.