Reklama
 
Blog | Jaroslav Štverák

Quo vadis, Miloši Zemane??

Bývalý premiér ČR mně nikdy, resp až do včerejška,  nevadil. O jeho prognostické publikační odvaze před listopadem 1989 (na rozdíl třeba od prezidenta Klause – od něhož jsem před rokem 1989 nečetl ani slůvko!!) i o jeho IQ  jsem nikdy nepochyboval. V televizních debatách byl většinou vtipný, někdy kontroverzní,  řadu věcí nazýval pravými jmény, čímž mnohým svým odpůrcům zcela programově  zvyšoval  hladinu adrenalinu. Nazval například české novináře póvlem,  nebo Rakušákům řekl do očí velmi nepříjemnou pravdu  (a mnoho z nich to nemohlo a patrně dodnes nemůže skousnout), že Rakousko nebylo první obětí mnichovského křiklouna s knírkem pod nosem, míním pochopitelně Adolfa Hitlera, ale jeho prvním spojencem!

Sobotní role pana Miloše Zemana – který se sám po odchodu z vrcholové politiky pasoval do role  důchodce z Vysočiny –  při vzniku strany paní Volfové, pro mne  „vlčí“ strany,  (Wolf =  německy vlk), byla bohužel senilně  trapná. Můj tatík, dej mu Pánbůh věčně nebe, vždycky říkal, že odejít včas z vrcholové politiky a vrcholového sportu, je to největší umění! Miloš Zeman odešel z vrcholové politiky podle mého názoru včas.  A po trucovitém vystoupení z ČSSD  se už  do ní neměl nikdy vracet, resp. ani se o to pokoušet.  Byl totiž k smíchu. Nebyl však sám, k smíchu byla včera i ta celá  nově založená „vlčí“ strana, dokonce i s blahopřáním od vzoru všech ctností,  od samotného pana poslance Melčáka!  A i když tuto poznámku píši 1. dubna, tedy na Apríla s pocitem pachuti v ústech,  míním ji  zcela vážně.

Reklama