Už ani nevím při jaké příležitosti jsem se seznámil s MUDr Glücksmanem a doc. MUDr. Seligerem z fakulty tělesné výchovy a sportu Karlovy univerzity v Praze, kteří se věnovali v té době již přes dvacet let výzkumu tělesné námahy sportovců i činoherních, operních či baletních umělců. Jejich výzkum pokračoval vyšetřením dirigentů symfonických orchestrů a zpěváků „pop-music“. Pozvání na monitorování „srdeční činnosti“ Karla Gotta jsem proto pochopitelně přijal rád.
Pod jeho kostým umístili v šatně speciální bezdrátovou vysílačku malých rozměrů, kterou měřili při jeho vystoupení tepovou frekvenci a srdeční tlak. Údaje byly přenášeny z jeviště do registračního přístroje umístěného v šatně umělce. Výsledky byly překvapivé. Dle jejich měření se námaha Karla Gotta na jevišti pohybovala na úrovni špičkového výkonu kanoisty či hráče fotbalu.
Dílčí výsledky výzkumu byly v té době publikovány i v zahraničí, a setkaly se s mimořádným ohlasem.
Přestože od té doby uběhlo neuvěřitelných třicet sedm let doufám, že pohled na Karla Gotta, jako "oběť" vědeckého výzkumu, bude pro řadu z Vás pohledem zcela novým.